Dnešek je velmi smutný...
Ti z Vás, kteří nás již nějakou dobu znáte, si možná vzpomenete, jak jsme si v září 2017 přivezli vyhublou skinny samičku, kterou někdo "odložil" do králikárny?! V té době, prý, byla 1 rok stará.
Toto zachráněné zvířátko bylo zcela výjimečné a svojí chutí žít, si získalo celou naši rodinu.
Díky svojí "žravosti" se Chochtinka dala poměrně rychle dohromady a užívala si nového domova - komfortního bydlení pěkně v teplíčku, později výběhu a společnosti dalších morčat.
Svojí povahou (i vzhledem :o) byla opravdu výjimečná. Odchovala několik sirotků, které jsme vypiplali na Borisově kašičce.
Byla naprosto nekonfliktní a neskutečně statečná. Absolvovala několik operací pod narkózou a vždy to zvládla - díky tomu jsme jí začali říkat "nesmrtelná".
Když k nám přijela byla téměř celá růžová. Postupem času, se jí začaly dělat po celém těle puntíky a nyní vypadala jako dalmatin. :o)
Do posledního dne vesela jedla. Jídlo milovala nadevše - užívala si nejrůznějších pamlsků, bylinek a dobrůtek, vždy byla vděčná za cokoliv k snědku.
...
Dnes jsme ji našli v jejím milovaném pelíšku ve tvaru jahody. Vypadala jakoby spala.
Jsem velmi vděčná, že jsme jí mohli dát domov a lásku, a že nijak netrpěla. Odešla v tichosti a naprosto spokojená.
Nevíme kolik jí bylo let, možná 6 a možná víc...
Nikdy na ni nezapomeneme. Hlavně moje dcera. Troufám si tvrdit, že to bylo její životní morče.
